A opět slavím dopsání další povídky. Důvod, že tato se povedla a jiné nikoli ani tak nesouvisí s dnešním tématem, ale její realizace mě uvedla do nálady ochotné se podělit o nějaké ty pisatelské postřehy. Zatímco minulé se týkaly věcí, které lze ovlivnit poměrně minimálně, je nejvyšší čas se přesunout k věcem, které do jisté míry můžeme zvolit.
Žánrů existuje nepřeberné množství. Jsou tu ty, které potkáváme v televizním programu: drama, thriller, romantika. Například. Taky jsou tu ty, které se přidávají jako přívlastky, třeba sci-fi, fantasy. A pak podžánry. Dá si někdo dystopii?
Při pohledu na své dílo - aspoň ten malý zlomek co byl opravdu dokončen - mám chuť se ptát, jestli jsou žánry opravdu nutné. V rámci pár stránek najdu všechno od thrilleru po nestoudnou komedii, a dokonce jsem dospěl k něčemu co jsem nazval "znásilňováním akční scény" přidáním (absurdního) komediálního prvku.
Žánru se spíš drží pisatelé schopní práce s osnovou. Chtějí napsat romantickou povídku, tak za tím, bez ohledu na konkrétnější kontextové prvky, jdou. A ono to více nebo méně vyjde. Chyby se pořád můžou objevit na zcela jiné úrovni než je odbočení od žánru. Výhoda volného pisatele je ta, že mu jedna řada nepříjemností odpadá. Nevýhodou je, že povídka právě může skončit jako směsice žánrů...
No a co s tím?
Já bych knížku označenou za "romantický román" asi nečetl (mám špatné zkušenosti s Esmeraldou; neptejte se). Sám nepopřu, že romantiku píšu. Jak to po sobě dokážu číst? Inu, budu předstírat, že po sobě věci číst dokážu a odpovím: není to jenom romantika. I ryze romantický autor se občas utrhne a napíše něco trochu jiného, něco co se může projevit jako zásadní zlom v jeho kariéře, nebo aspoň jinak poměrně monotónní knížce. Obhajuji tím míchání mnoha žánrů v jednom díle? Sám za sebe ano, byť uznávám existenci a práva lidí žánrově monogamních (ty vidle jsou ryze dekorativní, ujišťuji vás).
Závěr: ať už jste jakýkoli typ autora, je dobré skočit do psaní skrz síto volby žánru. Můžete ho beztak kdykoli v průběhu psaní změnit, jen když tak činíte v práci na zakázku nebo příliš často, můžete přijít o svůj pisatelský krk. Tedy, brk.
Nebojte se s žánry experimentovat. Nebojte se je míchat i ve výbušné směsi, pokud je pak nemíníte předhazovat kritikům s pochodněmi. konec konců, už tolik toho bylo napsáno, že správná míchanina může být jedinou šancí se odlišit. Ale nedělejte to za každou cenu. Řekněme kam srdce, tam pero (nebo klávesnice.)
A teď zase chvíli přestaňte číst a běžte psát!
