středa 23. února 2011

Hlasová a řečová výchova: Sbírka sebereflexí

Toto je vlastně takový druh domácího úkolu (jehož plnění je podmínkou pro získání zápočtu) pro předmět Hlasová a Řečová Výchova (HRV) který jsem si zapsal tady na univerzitě. Protože jde ale o celkem zajímavé věci, respektive věci co nikoho nezajímají ale já je tu stejně sděluji... Inu, je zjevné, že je sem vypíšu.

Hodina první: 22. 2. 2011
Náplň: Dechová cvičení, projektivní dotazník, dotazníky sebehodnocení a vlastního hlasového hodnocení.

Dechová cvičení jsou zajímavá věc. Člověku přijdou hloupá, možná dětinská, zvláště je-li jejich součástí vyluzování nějakých zvuků. Jistou útěchou snad je, že ze sebe dělá blbce na pokyn někoho jiného a zároveň s několika dalšími lidmi. Já osobně nemám se zesměšňováním své osoby nejmenší problém. Navíc si pamatuji, že jsem podobné experimenty prováděl po jedné z hodin biologie, kde jsme probírali, kdo jak dýchá. Celkem podnětná věc k zamyšlení.
Psychologické dotazníky jsou úplně jiná věc, zejména když studuji obor, kde s nimi v jednom kuse přicházím do styku. Normální člověk je ohledně nich paranoidní tím normálním způsobem: musím se jevit dobře, ale co když test obsahuje otázky, kvůli kterým se projevím tak, že psycholog pozná, že lžu? Semi-odborník to má ještě horší: ví naprosto jistě, že test takové otázky obsahuje, ale neumí je poznat. Interpretuje některé znaky, ale jiné ho spolehlivě matou. Já v tomhle ohledu nakonec kolabuji k upřímnosti. Nebo k tomu, o čem věřím, že je upřímnost?
Co mě nejvíc dostalo byl hlasový dotazník. Pravda je, že v "běžné konverzaci," kterou jsme měli popsat, pořád existují dva extrémy. Buď běžně konverzuji se známými lidmi a můj hlas je takový, jaký jsem popsal. Nebo běžně konverzuji s cizími lidmi a hlasitost (možná ještě s několika dalšími faktory) jde do ztracena. První typ ale ve velké míře převládá, pročež jsem řekl co jsem řekl.

Hodina druhá: 1. 3. 2011
Náplň: Trocha teorie, dechová cvičení, cvičení bránice.

Do dneška jsem si myslel, že mám nekoordinované pohyby končetin. Po dnešku vím, že té koordinace zvládám ještě méně. Naučit se správně dýchat dokáže být solidní věda. Nicméně jsem motivován na všech těch věcech zapracovat, ovšem až o víkendu, kdy poklesne nebezpečí, že mě někdo nahlásí za rušení nočního klidu, případně si bude stěžovat, že na koleji straší.

P.S.: Mít učitelský hlas prý není kompliment....

Hodina třetí: 8. 3. 2011
Náplň: Cvičení dech-tělo, artikulace, hlasové cvičení.

Docela se začínám těšit, k čemu to všechno povede. Outsider by asi zkonstatoval, že dvě hodině trávíme víceméně blbinami, ale o tom to asi taky je: když se člověk nemusí rozptylovat tím, aby řekl něco inteligentního, může se víc soustředit na samotný hlasový projev.
Jediná výtka - při individuální práci nemá zbytek (byť malé skupiny) do čeho rýpnout. Teoreticky by molhi dělat předchozí činnosti, ale proč by, když je v tom nikdo nekoordinuje (ani jim to neřekne... toliko k dobrovolné aktivitě.) Takhle nejvýš upínají pozornost k tomu, co je zrovna aktivní, což tomu nemusí být příjemné.

Hodina čtvrtá: 15. 3. 2011
Náplň: Trocha teorie, cvičení dech-tělo, individuální práce

Vše pod kamerovým monitoringem. Neže by mi to vadilo, možná naopak, dokud se na to pak nebudu muset dívat. Každopádně únava. Nemohl jsem se moc soustředit. Což mi nakonec bylo řečeno že beztak nemám dělat. Jsem zvědav, k čemu to povede.

Hodina pátá: 22. 3. 2011
Náplň: Relaxace, trénink volacího hlasu

Opět monitorováno kamerou. Na mé straně opět lehká únava. Přesto se mi podařilo "temnit" a mnoho jiného, což (snad) bylo ke konci drobet zmírněno. Trochu mě překvapilo - a možná i, já nevím, zdeprimovalo, že "nejlepší hlas" mám docela vysoký. Je to trochu jinak, než si představuju, jinak než mi přijde že normálně mluvím, no - důvody to má. Ale jsou vzadu. Nemusím se jima zabývat, když to jde i jinak a ja to v pořádku.

Hodina šestá: 29. 3. 2011
Náplň: Dýchání, čtení textu (povídky), trénink "jůůů"

Předčítání. Miluju předčítání. Předčítám všechno včetně matematických textů. A co je trochu podraz, předčítanou povídku znám dobře (což je s podivem, ale pravda).
Při volání už celkem úspěšně ignoruji vše. Trochu vnímám co mám jak upravit, a pak konám. Uvidíme, jaký efekt to bude mít dlouhodobě.

Hodina sedmá: 19. 4. 2011
Náplň: hlasové cvičení vlastního výběru

Přijde mi neskutečně zvláštní, jak se při těchhle cvičeních používají jednou náhodná seskupení zvuků, jindy zcela konkrétní slova. Bez ohledu na to, že první skupinu nemám rád právě pro jejich náhodnost, nemůžu to dostat z hlavy. A když náš výcvik tedy probíhá v češtině, jak by vypadal v jiném jazyce? Každý jazyk zní jinak... pracují ti lidé jinak jen s mluvidly, nebo i s dechem?
Nějak při těchhle otázkách nestíhám sledovat sám sebe. Možná je to dobře, už si nějak nelámu hlavu s tím co a jak mám udělat, prostě nechávám věcem volný průběh a čekám, co ze mě vypadne.

Hodina devátá: 3. 5. 2011
Náplň: neznámá, na konci hlasové cvičení s gumou

Nadávky na náročnost příprav ke státnicím stranou, hlasová výchova nepotřebuje mozek. Tedy až na malé korekce tu a tam, jinak je přemýšlení vlastně spíš na přkážku. Důležitější je pracovat se zbytkem těla, zejména hrudní oblastí a napojenými končetinami, aby dech měl kam zalézt a odkud pak vyrazit.
Na druhou stranu soustředění se na dech je také dobré. Člověk se soustředí na něco co už dobře zná (jinak by tu asi nebyl), na něco z čeho získává energii, na něco s čím se do jisté míry dá manipulovat jako s jakýmsi "duchem" či "éterem." Zajímalo by mě, s čím přijdeme příště.


Hodina desátá: 10. 5. 2011
Náplň: přednáška na téma: transakční analýza.

Musím říct, že teoretické věci, zejména ty probírané po páté hodině odpoledne nejsou mojí silnou stránkou. Vlastně jsou mojí slabou stránkou. Nedělat si poznámky do mobilu a nemít po ruce internet, nepamatuji si ani téma hodiny. Navzdory tomu mi něco v hlavě utkvělo, byť pro to nedokážu najít praktické upotřebení. Zatím. Ale bojím se, že než na něco přijdu, zapomenu základy.

Hodina jedenáctá: 17. 5. 2011
Náplň: čtení, cvičení všeho možného.

Se čtením nemám problémy, ani když zároveň zahrnuje různé překrucování jazyka (řeči) či nějakou práci s ním. Dělám to i ve volném čase. Co nedělám rád jsou věci, které ... mají příliš vysoké nároky na to, co je jimi fakticky dosaženo. Hlas je jedna z těch věcí. Člověk se kvůli němu div nestaví na hlavu, takže když se někam dostane - pokud vůbec - je tak vyšťaven, že už to ani nevnímá.

Celková reflexe:
No tak NĚCO jsem se naučil. Vím že mám dýchat do břicha, nemám při sezení křížit nohy a vůbec takové ty věci provazující tělesno s duševnem, přičemž tímto zobecněním nechci říct, že jsou špatné. A možná ani očividné. Jen mě nepřekvapují. Co se hlasu týče, ten byl poučen že se nemusí nikam extra šponovat. Stejně jako celá osoba si užívá volnosti a jisté rovnováhy.
Možná spolu budem dále pracovat, a možná si u toho občas uvědomíme i nějaká ta pravidla, ale to druhé je celkem nepravděpodobné, protože já spíš přemýšlím nad tím co říkám, ne jak. A protože dokážu mluvit do aleluja, je nepravděpodobné, že bych o tom přemýšlel, když zrovna mlčím.
Jestli použiju něco z HRV ve výuce - asi ne, kdybych už dostal supl na hudebce, raději s žactvem rozeberu klavír.
Hodiny mi poskytly nějaký ten insight do toho jak tedy ty řečotvorné zvuky fungují, jaké jsou jejich účinky, a především ve mně vzbudily zájem o tématiku. Původně jsem velkou část svojí žákovské diagnostiky chtěl stavět na grafologii, ale ono je daleko víc způsobů jak poznat stav dlouhodobý i krátkodobý, takže je dobré mít nejen oči, ale i uši otevřené.
Toliko mé pocity.

3 komentáře:

  1. U hlasového dotazníku jsem se pěkně zapotila a nakonec skoro všude zvolila střední hodnoty.
    Typy mé běžné konverzace:
    1. Mlčím
    2. Něco si brumlám pod fousy, takže to nikdo neslyší
    3. Běžně konverzuji

    Co se předčítání týče... Chtěla bych navázat na svou kariéru recitátora na základce, ale žádnou japonskou báseň ještě neovládám ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Aa, tys taky recitovala? ^__^ Ach, ty vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
  3. Dodnes si tu básničku pamatuju, byla jsem s ní i na soutěži :)

    OdpovědětVymazat