Home

Kde domov můj? Jak příznačné. Ale tohle není o Česku, ani Češích. Proč se zabývat jediným malým národem, kór teď, v době, kdy lze jediným krokem překročit prakticky libovolnou hranici?

Home (Domov) Typ: Dokumentární Rok a země původu: 2009 Francie Trvání: 120 minut Režie: Yahn Arthus-Bertrand Zdroj základního info: CSFD.cz

Hledáte-li obrazově strhující a poetický, až to za duši jímá, dokument, kde se hodně mluví ale nic moc neříká, vyšetřete si dvě hodinky času a solidní grafickou kartu na tenhle kousek.

Kolem a kolem je Home dokumentem našeho svědomí. Všechny věci co se tam říkají víme, protože nějaké informace k nám proudí, aťse izolujeme sebelépe. Víme, že jsou zlé a že by s nimi někdo měl něco dělat. Ale budeme to my? Proč o tom jen pochybuji?

Film samotný není nikterak krutý, jak to dokumenty občas umějí, vlastně jde spíš o takovou pohádku, která člověka div nenutí se usmívat nad osudy miliardy lidí na hranici hladomoru, protože do toho mluví příjemný hlas a hraje patřičně podmanivá hudba. Ty obrázky sice nejsou tak hezké, ale klid, každé depresivní téma je brzy vystřídáno něčím co pohladí po duši a dá jí lízátko.

Čtyři pětiny dětí na světě chodí do školy. A, jak věřím a vyplývá to i z jedné krátké pasáže, je jejich úkolem když už nic víc tak zabránit katastrofálnímu dopadu těch lidí z dob nedávno minulých. Připadám si pateticky, že mě tahle idea jímá. Proč nesedět v křesílku a neříkat si "nějak to dopadne," když cesta ke zlepšení vede přes masu lidí mocnějších než já, i jako jednotlivci, kteří se přece nevzdají svého komfortu kvůli hladomoru támhle někde v křovákistánu?

Myslím, že je horší vědět a nic nedělat, než žít ve sladké nevědomosti. Ale úplně nejhorší je tu nevědomost jenom předstírat. Ale nemuseli jste vidět tenhle film, abyste poznali aspoň zlomek. Takže já. I vy. Zůstaňte myslet, ale začněte i něco dělat. Je nejvyšší čas.