Matfyzácké perličky JU, Archivní

Posbíráno ze všech mých blogů:

LS 2009/2010

Hlášky profesorů:
Didaktika Matematiky 3 pro Střední školy:
* A co když jsme derivace ještě nebrali? "V podstatě počítáme také nějaké extrémy, ale nemluvíme o nich."

Fyzika Pevných Látek
* "Tedy ne dál, ale jakoby blíž."
* Po přepočítávání vzorce, přičemž třída odpadla už před půl hodinou: "Dejme tomu, že tohle je dobře. Uvidíme, co se stane dál."

Geometrie 2 pro Střední školy
* "Jsou dvě takové... jedno důležité... celá skupina zobrazení."
* "Tak a teď budeme dělat něco jiného, nebo se z toho... zamotám ještě víc."

Numerické Metody
* "Ne jenom řešením rovnic živ jest člověk."

Pedagogická Diagnostika
* "Dospívání je infekční nemoc, která přejde."
* "Už malé dítě vám nakreslí hlavonožce."
* O obrázkovém testu: "Angličané jsou strašně konzervativní a už ty postavy nemožně oblékli."

Poruchy Chování
* "Tento seminář bude především praktický."
* O koláži na téma moje budoucnost: "Kdybych se zeptal vysokoškoláků, tak by tam ty zámky a vily určitě neměli. Ne z pedagogické fakulty."
* "Buď s ní chce chodit, nebo jí chce ubližovat, to je dost jedno..."

Teoretická Fyzika 4 (Termodynamika a Statistická fyzika)
* "Oni nám tam napíšou to R velké, aby nás, kteří jsme vzdělaní, to mátlo."
* "dU ku dV je... skleróza..."
* "Existuje taková hezká mnemotechnická pomůcka, ale já jsem jí bohužel zapomněl."
* "Udělali maličký Carnotův cyklíček."
* "Já teď ty fáze očísluju, třeba takhle: A, B, C."
* "Mikrokanonické rozdělení pochopí i malé dítě. Kanonické už je trochu složitější a grandkanonické nepochopí... ani velké dítě."
* "Ten binec je homogenní."
* "Vůbec nechci, abyste mi rozuměli..."
* "Jak popelka přebírala, tak šla proti entropii."

Hlášky Studentů:
* O numerických metodách: "Je to jediný předmět v povinně volitelném bloku..."
* "Uklidíme to per partes."
* "Já musím v půl běžet na praxi." "Jo to já musím taky v půl. Na oběd."
* O bimetalech na DFY2: "V tý žehličce je krásně slyšet to cvaknutí, čím to je?" "Pojistka."
* "9 krát 241, kolik to je? Ééé..." "e to určitě není."
* "Nechcete rozsvítit?" "My chceme domů."
* "Hele ta tvoje teorie vůbec nefunguje." "Co?" "Počkej, počkej... Funguje."

ZS 2009/2010

Didaktika Matematiky pro SŠ 2
* "'Formální stránka je to, co mi zbylo ze školy poté, co jsem zapomněl vše, co jsem se naučil.' Co tím mohl myslet?" "Diplom."
* "V praxi je to k ničemu, ale matematik je nadšen, protože to má naprosto přesné."
* "To je průšvih!" "Tos pos*al..." "Co?" "Smazals to mokrou houbou..." (pan 'ktor Leischner nemá rád, když se tabule maže čímkoli mimo suchého hadru)
* "Teď má každá škola úplně jinou úroveň... Nebo některé mají stejnou, která za nic nestojí."

Logika
* "To zapomeneme až příští hodinu."

Pedagogická Psychologie
* (Technik přinesl projektor, o který oba vyučující válčili přes půl semestru) "Nemusel jste paní docentku moc přemlouvat?" "Ne, ona tam není."
* "Jsou dvousetstránkový teorie zabývající se rozdílem mezi stresem a distresem, ale my se prostě budeme zabývat tím stresem. Který je distres."
* "Může na té univerzitě dělat cokoliv... Včetně učení."

Praktikum Školních Pokusů 1
* "Půlku semestru má Tesař, ten má takový obecný kecy, a druhou já, já mám ty kecy konkrétní."

Principy Měřících Přístrojů
* "Dvanáct parametrů? To je málo, musíme si ještě nějaké vymyslet."
* "Kdybyste bruslili, surfovali, nebo jinak klouzali po internetu..."
* (Sor Hucek si stěžuje, že nemohl zaparkovat) "Musíš počkat, až bude po válce míň lidí."
* "Ikdyž si to napíšete všechno, je tam spousta věcí k zapomenutí."
* "Možná vám přivedu živý převodník na ukázku."
* "Žádný, podotýkám ŽÁDNÝ... Ikdyž dneska už by to mohla být pravda."
* "Vezmu chleba, vrazim ho do reaktoru..."

SolidWorks 1
* "Tady je mechanizace, nejdelší budova, aby mohli do šesti učeben zajet s kombajnem až k tabuli."
* (Do telefonu) "Učím, ale to nevadí, co potřebuješ?"

Teoretická Fyzika 3
* "To (fí) není žádná slušná funkce. Je to Diracova delta-funkce."
* "Ten skalární součin musí mít ty vlastnosti, které jsem teď smazal."
* "Všimněte si jedné věci - tedy, zatím si nevšímejte ničeho."
* "Tak a teď zapneme magnetické pole." "Zzzmm..."
* "To je všechno, jen mi dovolte 3 minuty na závěr."
* "No tak to je kočka... Tahle teda vypadá zase jako kůň..."

Základy Pedagogiky
* "Mám na pískovišti dva s lopatičkou, jeden z nich ten písek občas i ochutnává. A jednomu z nich se říká předškolák, a druhému geolog."
* "Pokud vám ta jména nic neříkají, jsme na dobré cestě."

LS 2008/09

DIMS1:
* Student: "Tohle, co jsem si převedl sem, si převedu zase tam."

DISŠ:
* Sudent: "Všichni technici jsou mimo."
"Jak? Nejsou tam, nebo jsou mimo?"

GEOS2:
* "Zrušíme tu řeku. Jako matematici si to můžeme dovolit."
* "Vznikne lomená čára ABCD, která může zobrazovat i různé zvrhlosti."
* "Budeme sestavovat naší matematickou olympiádu v Maďarsku, protože přátele ze Slovenska to vyjde levněji."

MAN4:
* "Kdo už to má? ... Dobře, kdo z těch, co to dělá poprvné, už to má?"
* "Pane kolego, myslete. Hlavou."
* "Ten výsledek berte s rezervou."
* "Bude to jediné rozumné kritérium, které budeme brát."
* Sekretářka: "Omlouvám se, že tě ruším..."
"To nevadí, stejně jsem chtěla napsat něco jiného."
* "Principiálně víme, že to určit jde, na základě vlastností, které nemáte."

OSVS:
* "Povídám povídám pohádku..."
* "Jak se chová každý slušný šílenec."

PRE:
* Studentka: "Zapojili jsme to dobře, ale ono je to špatně."

TFY2:
* "My teď věnujeme několik hodin tomu, abychom tuto jednoduchou záležitost zkomplikovali."
* "To znáte, když se opalujete, taky chcete, aby ten vektor S a sluneční paprsky byly rovnoběžný."
* "Máme tady dvě intenzity: jednu elektrickou, a druhou divnou."
* "Tady se tím nechci zdržovat, nechme to až na zkoušku."
* "To zamnutí rukou vypadá asi takhle: E=E0cos(wt-k.r), B=B0cos(wt-k.r)."
* "Mám to dobře? No to je jedno, já to stejně řešit nebudu."
* "Země ubíhá rychlostí -v směrem k oknu."
* "Je vidět, že skončíme dřív, měl jsem přijít později."
* "Dáme si příklad, ale nebudeme ho řešit."
* "Pivo je spojité, ale čepují ho po kvantech."

Matfyzácké perličky JU LS 2010/2011

Tento semestr byl na hlášky tak plodný, že to už nemůžu vydržet a musím ty nejlepší picky postnout už teď. Je ale pravděpodobné, že se ještě během těch posledních 14 dní něco objeví...

Úvodem: "Tak si tu uděláme nějakou zábavu. Na kytaru sice hrát neumím, ale něco vymyslíme."

Něco pro případné nedorozumění: "Nejasnost druhého druhu je, když studentovi není jasné, co mu není jasné."

Teorie množin v učitelské praxi: "Podle axiomu výběru lze každou množinu dobře uspořádat, tedy i množinu těchto slajdů."

Zásobníková metoda ve školní praxi: "Tohle je ten zásobník těch dětí a tohle ta fronta v jídelně..."

... a dodatek o školním výletě: "Tohle je počet možností, jak se ty děti můžou na těch postelích zpermutovat."

První poznatek o společnosti: "V roce 89 někdo prohlásil, že se budeme všichni milovat, prodávat párky v rohlíku, a vůbec si nebudem lhát."

Druhý poznatek o společnosti: "Vývoj člověka je prý ve spirále, ale když jí dáte nulové stoupání, máte vlastně kruh."

Třetí poznatek o společnosti: "Komunismus byl týden v Táboře. Nejdřív to tam ti mecenáši nanosili do kašny, a pak to ten zbytek rozkrad."

Zákon kolejní kuchyně: "My bychom potřebovali, aby dno toho hrnce bylo absolutně černé těleso. Což se občas stává..."

Dodatek pro labužníky: "Otáčení čokoládou je komutativní."

Čím se zabývá praktický fyzik: "Utáhne manželka radlici?" (výpočet) "Asi ne, to by musela být pořádná."

O Youngově modulu pružnosti: "To E jste si nazývali podle nějakýho chlapa."

O roli telepatie v matematice: "Myslel jsem 8, řek jsem 6 a mělo to být 12."

Errata všech matematických skript do r. 2012: "Studenti si zkusí doma. To je stará informace, to už studenti nedělaj."

Jedna svatá pravda: "Statistika je přesná věda o nepřesných věcech."

Nejlepší matematická metoda: "ATV metoda; ATV ... aby to vyšlo."

... A je jí vůbec potřeba? "Jestli to půjde tímhle tempem, bude se maturitní vysvědčení vydávat zároveň s rodnám listem."

Pochvala referátu: "To vypadá, že jste tu kapitolu i četl."

O vztahu matematiky a společenských věd: "U čtyřstěnu jsou všechny stěny rovnoprávné, žijí v nějakém tom komunismu."

O vztahu matematiky a ekonomie: "Tyto stránky jsou dělaný pro studenty ekonomický fakulty, což jsou lidi matematikou absolutně nedotčený."

Když profesor rozdává studentům bonbóny... "Každý student by si měl z přednášky něco odnést."

Náhodné rozdělení v praxi: "Dejte trojku, ta je horší. Ne jedničku. Trojku! ... Vždyť ono je to stejný..."

Matematická pravda: "Když vy říkáte že Adam je lepší, a vy že Boris je lepší, tak já vám řeknu, že nejvýše jeden z vás má pravdu."

Fyzikální pravda: "Fyzika je výborná, všechno známe, všechno víme, ale praktický příklad tím nejde vyřešit."

Dodatek k fyzikální pravdě: "Všechno co vám vykládám není pravda."

Didaktická pravda: "Mám takovou perfektní přípravu, legrace bude, že to nepřečtu."

Čím se zabývá moderní aplikovaná fyzika: "Plivnu do moře a ve 100 kubících vody ten flusanec najdu."

... a jak to funguje? "Ty přístroje jsem postavil tři. Jeden extra rychlej, druhej, se kterym se dalo měřit..."

A závěrem psychologův přístup k fyzice:
Studentka: "Například vůbec nechápu, proč jsme ve škole museli měřit kyvy."
Profesor po krátké odmlce: "Pro mě je kivi to co se jí..."

EDIT: Na před-předposlední hodině jsem ulovil ještě toto:

Něco k objemu dlaně: "Vezměme rozum do hrsti, tam se nám snad vejde, ne?"

Matematicko-pedagogická úměra: "Začneme o něco dřív, souhlasíte? A skončíme o to dýl."

Loučení: "Děkuji za pozornost a těším se s vámi - s některými i víckrát - na shledanou."

Slovy Neslovy

Jistě znáte to, že nějakých 80 - 90% komunikace mezi lidmi je tvořeno neverbální, tedy ne-slovní složkou. Není divu, však jsme se vyvinuli ze zvířat, která i k poměrně složitým komunikacím slova nepotřebují. Jenže to platí pro komunikaci s člověkem, co stojí někde s vámi, vidí vás a slyší. Jinak bude vnímána komunikace po telefonu, kdy protějška slyšíte, ale nevidíte, a zas jinak skrz sklo, kde je tomu naopak. A nejhorší možnou verzí je psaná forma. Ta ruční ještě jde, leccos může napovědět písmo. Ale co ta digitální?

Digitální komunikace nabízí jedinou možnost zosobnění: slova. Všechno ostatní je standardizované. Ve většině případů nemůžete líbesbríf vykudrlinkovat nebo si nějakým jiným způsobem vylít duši do písma samotného, leda byste snad ve stavu krajního rozhořčení psali morseovkou.

Když mně poprvé ještě na starý mobil Nokia 3210 přišla zpráva obsahující matoucí skupinu znaků ":o)" neřekl jsem si WTF, to jsem tehdá taky neznal, ale jednoduše mi trvalo hodnou chvíli ji rozluštit. Novější technologie to už dělaly samy - zobrazovaly "smajlíky."

Emotikony: jev poměrně nadužívaný a proklínaný, jsou úplně všude - už prosakují i do univerzitní korespondence! - a jasně svědčí o lidské potřebě "polidštit" stroje. Dáváte člověku na druhé straně drátu nějakou představu v jakém duchu se konverzace nese, případně že pro jeho poslední výrok nenalézáte vhodný slovní výraz, jen ten obličejový.

Rozšířením emotikon je jistá skupina výrazů, které jsou buď ustálenými zkratkami (slavné LOL pro "Laughs out Loud" nebo ROFL pro "Rolls On the Floor Laughing;" více Wiki), případně popis činností často uvozovaný speciálními znaky, nejčastěji *, () nebo +. Příklad - *faints,* (cheer), +gets shot.+ Co já vím jsou nejrozšířenější hvězdičky, závorky používá Skype při vypnutých emotikonách a + nahrazuje * tam, kde text uzavřený v hvězdičkách chat přepisuje jako tučný.

I v digitální éře zůstává potřeba dát své pocity najevo i jinak než jenom slovy (což může taky souviset s tím, že jazykový kód internetové generace táhne do všech pekel, ale tohle měl být optimistický článek). To že k tomu vznikla celá škála "neslov" je přirozené - otázkou zůstává, zda jde o mutaci výhodnou či chorobnou.

Tuto otázku (ve štěpené podobě) bych rád předložil čtenářům: Používáte v digitální komunikaci emotikony a zkratky? Jak moc? Myslíte, že to má dopad na vaše čtenáře? A na vás samotné?

Hlasová a řečová výchova: Sbírka sebereflexí

Toto je vlastně takový druh domácího úkolu (jehož plnění je podmínkou pro získání zápočtu) pro předmět Hlasová a Řečová Výchova (HRV) který jsem si zapsal tady na univerzitě. Protože jde ale o celkem zajímavé věci, respektive věci co nikoho nezajímají ale já je tu stejně sděluji... Inu, je zjevné, že je sem vypíšu.

Hodina první: 22. 2. 2011
Náplň: Dechová cvičení, projektivní dotazník, dotazníky sebehodnocení a vlastního hlasového hodnocení.

Dechová cvičení jsou zajímavá věc. Člověku přijdou hloupá, možná dětinská, zvláště je-li jejich součástí vyluzování nějakých zvuků. Jistou útěchou snad je, že ze sebe dělá blbce na pokyn někoho jiného a zároveň s několika dalšími lidmi. Já osobně nemám se zesměšňováním své osoby nejmenší problém. Navíc si pamatuji, že jsem podobné experimenty prováděl po jedné z hodin biologie, kde jsme probírali, kdo jak dýchá. Celkem podnětná věc k zamyšlení.
Psychologické dotazníky jsou úplně jiná věc, zejména když studuji obor, kde s nimi v jednom kuse přicházím do styku. Normální člověk je ohledně nich paranoidní tím normálním způsobem: musím se jevit dobře, ale co když test obsahuje otázky, kvůli kterým se projevím tak, že psycholog pozná, že lžu? Semi-odborník to má ještě horší: ví naprosto jistě, že test takové otázky obsahuje, ale neumí je poznat. Interpretuje některé znaky, ale jiné ho spolehlivě matou. Já v tomhle ohledu nakonec kolabuji k upřímnosti. Nebo k tomu, o čem věřím, že je upřímnost?
Co mě nejvíc dostalo byl hlasový dotazník. Pravda je, že v "běžné konverzaci," kterou jsme měli popsat, pořád existují dva extrémy. Buď běžně konverzuji se známými lidmi a můj hlas je takový, jaký jsem popsal. Nebo běžně konverzuji s cizími lidmi a hlasitost (možná ještě s několika dalšími faktory) jde do ztracena. První typ ale ve velké míře převládá, pročež jsem řekl co jsem řekl.

Hodina druhá: 1. 3. 2011
Náplň: Trocha teorie, dechová cvičení, cvičení bránice.

Do dneška jsem si myslel, že mám nekoordinované pohyby končetin. Po dnešku vím, že té koordinace zvládám ještě méně. Naučit se správně dýchat dokáže být solidní věda. Nicméně jsem motivován na všech těch věcech zapracovat, ovšem až o víkendu, kdy poklesne nebezpečí, že mě někdo nahlásí za rušení nočního klidu, případně si bude stěžovat, že na koleji straší.

P.S.: Mít učitelský hlas prý není kompliment....

Hodina třetí: 8. 3. 2011
Náplň: Cvičení dech-tělo, artikulace, hlasové cvičení.

Docela se začínám těšit, k čemu to všechno povede. Outsider by asi zkonstatoval, že dvě hodině trávíme víceméně blbinami, ale o tom to asi taky je: když se člověk nemusí rozptylovat tím, aby řekl něco inteligentního, může se víc soustředit na samotný hlasový projev.
Jediná výtka - při individuální práci nemá zbytek (byť malé skupiny) do čeho rýpnout. Teoreticky by molhi dělat předchozí činnosti, ale proč by, když je v tom nikdo nekoordinuje (ani jim to neřekne... toliko k dobrovolné aktivitě.) Takhle nejvýš upínají pozornost k tomu, co je zrovna aktivní, což tomu nemusí být příjemné.

Hodina čtvrtá: 15. 3. 2011
Náplň: Trocha teorie, cvičení dech-tělo, individuální práce

Vše pod kamerovým monitoringem. Neže by mi to vadilo, možná naopak, dokud se na to pak nebudu muset dívat. Každopádně únava. Nemohl jsem se moc soustředit. Což mi nakonec bylo řečeno že beztak nemám dělat. Jsem zvědav, k čemu to povede.

Hodina pátá: 22. 3. 2011
Náplň: Relaxace, trénink volacího hlasu

Opět monitorováno kamerou. Na mé straně opět lehká únava. Přesto se mi podařilo "temnit" a mnoho jiného, což (snad) bylo ke konci drobet zmírněno. Trochu mě překvapilo - a možná i, já nevím, zdeprimovalo, že "nejlepší hlas" mám docela vysoký. Je to trochu jinak, než si představuju, jinak než mi přijde že normálně mluvím, no - důvody to má. Ale jsou vzadu. Nemusím se jima zabývat, když to jde i jinak a ja to v pořádku.

Hodina šestá: 29. 3. 2011
Náplň: Dýchání, čtení textu (povídky), trénink "jůůů"

Předčítání. Miluju předčítání. Předčítám všechno včetně matematických textů. A co je trochu podraz, předčítanou povídku znám dobře (což je s podivem, ale pravda).
Při volání už celkem úspěšně ignoruji vše. Trochu vnímám co mám jak upravit, a pak konám. Uvidíme, jaký efekt to bude mít dlouhodobě.

Hodina sedmá: 19. 4. 2011
Náplň: hlasové cvičení vlastního výběru

Přijde mi neskutečně zvláštní, jak se při těchhle cvičeních používají jednou náhodná seskupení zvuků, jindy zcela konkrétní slova. Bez ohledu na to, že první skupinu nemám rád právě pro jejich náhodnost, nemůžu to dostat z hlavy. A když náš výcvik tedy probíhá v češtině, jak by vypadal v jiném jazyce? Každý jazyk zní jinak... pracují ti lidé jinak jen s mluvidly, nebo i s dechem?
Nějak při těchhle otázkách nestíhám sledovat sám sebe. Možná je to dobře, už si nějak nelámu hlavu s tím co a jak mám udělat, prostě nechávám věcem volný průběh a čekám, co ze mě vypadne.

Hodina devátá: 3. 5. 2011
Náplň: neznámá, na konci hlasové cvičení s gumou

Nadávky na náročnost příprav ke státnicím stranou, hlasová výchova nepotřebuje mozek. Tedy až na malé korekce tu a tam, jinak je přemýšlení vlastně spíš na přkážku. Důležitější je pracovat se zbytkem těla, zejména hrudní oblastí a napojenými končetinami, aby dech měl kam zalézt a odkud pak vyrazit.
Na druhou stranu soustředění se na dech je také dobré. Člověk se soustředí na něco co už dobře zná (jinak by tu asi nebyl), na něco z čeho získává energii, na něco s čím se do jisté míry dá manipulovat jako s jakýmsi "duchem" či "éterem." Zajímalo by mě, s čím přijdeme příště.


Hodina desátá: 10. 5. 2011
Náplň: přednáška na téma: transakční analýza.

Musím říct, že teoretické věci, zejména ty probírané po páté hodině odpoledne nejsou mojí silnou stránkou. Vlastně jsou mojí slabou stránkou. Nedělat si poznámky do mobilu a nemít po ruce internet, nepamatuji si ani téma hodiny. Navzdory tomu mi něco v hlavě utkvělo, byť pro to nedokážu najít praktické upotřebení. Zatím. Ale bojím se, že než na něco přijdu, zapomenu základy.

Hodina jedenáctá: 17. 5. 2011
Náplň: čtení, cvičení všeho možného.

Se čtením nemám problémy, ani když zároveň zahrnuje různé překrucování jazyka (řeči) či nějakou práci s ním. Dělám to i ve volném čase. Co nedělám rád jsou věci, které ... mají příliš vysoké nároky na to, co je jimi fakticky dosaženo. Hlas je jedna z těch věcí. Člověk se kvůli němu div nestaví na hlavu, takže když se někam dostane - pokud vůbec - je tak vyšťaven, že už to ani nevnímá.

Celková reflexe:
No tak NĚCO jsem se naučil. Vím že mám dýchat do břicha, nemám při sezení křížit nohy a vůbec takové ty věci provazující tělesno s duševnem, přičemž tímto zobecněním nechci říct, že jsou špatné. A možná ani očividné. Jen mě nepřekvapují. Co se hlasu týče, ten byl poučen že se nemusí nikam extra šponovat. Stejně jako celá osoba si užívá volnosti a jisté rovnováhy.
Možná spolu budem dále pracovat, a možná si u toho občas uvědomíme i nějaká ta pravidla, ale to druhé je celkem nepravděpodobné, protože já spíš přemýšlím nad tím co říkám, ne jak. A protože dokážu mluvit do aleluja, je nepravděpodobné, že bych o tom přemýšlel, když zrovna mlčím.
Jestli použiju něco z HRV ve výuce - asi ne, kdybych už dostal supl na hudebce, raději s žactvem rozeberu klavír.
Hodiny mi poskytly nějaký ten insight do toho jak tedy ty řečotvorné zvuky fungují, jaké jsou jejich účinky, a především ve mně vzbudily zájem o tématiku. Původně jsem velkou část svojí žákovské diagnostiky chtěl stavět na grafologii, ale ono je daleko víc způsobů jak poznat stav dlouhodobý i krátkodobý, takže je dobré mít nejen oči, ale i uši otevřené.
Toliko mé pocity.

Matematika ve středověku

aneb nemusí vždy jít o vlka, kozu a zelí. Kdo by tu úlohu neznal? Máte převozníka (jiného než v Psychologických hrátkách, abychom ušetřili), vlka, kozu a zelí. Loďka uveze vždy právě 2 (kohokoli) a úkolem je dopravit všechny z jednoho břehu na druhý v neokousaném stavu (což asi nejde, protože jedna cesta musí obsahovat převozníka s vlkem.) Jak mají cesty probíhat?

Řešení zde nepodám, budu povídat o něčem jiném. Tento příklad je opravdu středověký, a tam, odkud pochází, je toho vícero. Představme si všk nejprve tu moudrou knihu. Jedná se o snad nejstarší sbírku "matematických" úloh v Evropě - byla totiž pravděpodobně sepsána kdesi na dvoře Karla Velikého v 8. století našeho letopočtu. Jejím autorem je Alkuin z Yorku a teď konečně název: Propositiones ad acuendos iuvenes, tedy Úlohy k bystření mladíků.

Pokud si myslíte, že nějakým mladíkům (byť středověkým... pokud uměli číst...) jsou nějaký vlk, koza a zelí ukradení, možná máte pravdu. Ale Alkuin do své sbírky nezařadil jen zvířátka (a rostlinky), ale i pro cílové čtenáře mnohem přitažlivější věci. Posuďte sami:

"Byli tři bratři, z nichž každý měl sestru a měli se přepravit přes řeku. Každý z nich pociťoval touhu po sestře svých přátel. Když přišli k řece, nalezli jen malou loďku, v níž se nemohli přepravit více než dva současně. Řekni, kdo můžeš, jak se přepravili přes řeku, aniž by jediná z nich byla poskvrněna."

To jsou úplně jiné grády, co? Ale pokud jsem vás s tím rychlým útěkem od zviřátek zklamal, tady je malá kompenzace:

"Ježek a ježice mající dvě děti a vážící libru se chtějí přepravit přes řeku."

Já jen doufám, že ježčata umí plavat. Pořád přirozenější, než kdyby uměla veslovat.

A nakonec historický chyták:

"Kolik kroků udělá v poslední brázdě vůl, který celý den orá?"

Tuhle jedinou otázku zodpovím: žádný, protože prý jde celou dobu před pluhem a do brázdy tedy nevkročí. Půvabné řešení, že?

Všechny kurzívou psané texty pocházejí z knihy Karla Mačáka, Tři středověké sbírky matematických úloh (Prometheus 2001). Doufám, že vás aspoń trochu potěšily.

Rozeklaný jazyk český

Nejsem sice jazykář jako takový, ale přesto k nim mám velmi blízko, a to nejen proto, že má lepší polovička (tedy ta matematická) se v nich umí velice účinně šťourat... jako v čemkoli jiném. Miluji jejich různé zvuky, přízvuky (jestli chcete, abych miloval i vás, mluvte anglicky s mírně přiostřeným r) i zápisy. Přesto jsem schopen je neslýchaným způsobem prznit. Kdo mě kdy slyšel mimo školu či četl v nějakém neformálním prostředí, ví, o čem mluvím. A aby věděl ještě víc, musí použít hlavu či se prokousat článkem. Volba nechť je jeho vlastní.

Jazyk, tedy řeč, je podobně jako jazyk, část těla, poměrně čiperným a především živoucím organismem. Aby té podobnosti nebylo málo, je navíc velmi ohebný a dá se, s prominutím, napasovat prakticky kamkoli. Této ohebnosti (a napasovatelnosti, ať zavedu také nějaké novotvary) velmi rád využívám v mluvené řeči, kterou udržuji na osobní úrovni a předpokládám, že posluchači snadno porozumí zkratkám, modifikacím a občas přímé, nehorázné mystifikaci.

Konverzaci na skypu či posty na facebooku a blozích považuji také do jisté míry za osobní. Nečekám že je bude číst kdokoli mimo několika málo mých známých, a že tito vyvodí z těch češtinářských jatek, co tam občas předvádím, nějaké zvláštní závěry.

Veřejné psaní je zcela jiné. le nejprve - co vlastně slovem "veřejné" chce básník říci? Blogy jsou přece také veřejné v běžném slova smyslu. Tedy - definice: Veřejným textem definuji pro potřeby tohoto článku a možná některých budoucích takový text, jehož účelem je být čten veřejností nad rámec běžných kontaktů autora. Požadavky na něj zmíním níže.

Nejprve pro kontrast, ne-veřejným textem je ten cílovaný na určitou skupinu lidí, jež z větší části autor zná. Může používat slang té skupině známý a v libovolné míře hrubky i hrubosti. Takovéto posty nečiní internet hezčím místem, ale na druhou stranu se nepředpokládá, že se o nich internet (či doslova běžný uživatel internetu) dozví.

Veřejný text existuje proto, aby jej internet nalezl, pokud možno na první stránce výsledků googlu.Je psán proto, aby celý svět (nebo aspoň republika) mohl žasnout nad géniem autora/autorky. Patří mezi ně například tento článek, který sice prezentuje moje osobní názory na věci, ale je psán tak, aby nikomu vládnoucímu jazykem neobohaceným žádnou specializací nečinilo problém jej přečíst a učinit si o něm obrázek. Existují však i veřejné články, kterým je tento přístup cizí. Rvou příležitost (a často zdravý rozum) za pačesy, hlava nehlava, aby se dostaly na výsluní a překážely tam jak nejdéle možno.

Jak krásně vypadá skládka pod čertvě napadaným sněhem. A co zbude po oblevě... (kulturní vsuvku sponzoruje Mninisterstvo Naděje, s.r.o.)

Věc je ta že veřejné články jsou vystaveny veřejnosti. A veřejnost, to jsou konzumenti. Někdo pozře libovolný blaf a ještě ho pochválí (proto máme tolik fast-foodových restaurací), jiný to nechá ležet, a zase jiný v tom šéfkuchaři namočí čenich. Nic není špatně. Vznike zas veřejný text, který někdo může zblajznout a vychválit do nebes, zatímco jiný z něj klidně pozvrací prahy hned několika portálů.

Jde o trochu neutěšený stav. Internet začíná být skladiště článků, z nichž půlka je irelevantní a druhá tolikrát přežvýkaná, že pozbyla téměř veškeré výpovědní hodnoty. A všechno tohle jde zpátky do stoje a přemele se to posté, a zase vyplivne a je zkonzumováno... Pokud je vám špatně z některých dokumentů o potravinářství, zkuste si představit koloběh slova na internetu a dva dny neopustíte koupelnu.

Ale to už jsem trochu odbočil. Co jsem chtěl říct - autor by měl být souzen tak přísně, jak velkému množství lidí je jeho dílo určeno.

And a note for Google Translate users: this article is actually pretty good in Czech. ;)

Home

Kde domov můj? Jak příznačné. Ale tohle není o Česku, ani Češích. Proč se zabývat jediným malým národem, kór teď, v době, kdy lze jediným krokem překročit prakticky libovolnou hranici?

Home (Domov) Typ: Dokumentární Rok a země původu: 2009 Francie Trvání: 120 minut Režie: Yahn Arthus-Bertrand Zdroj základního info: CSFD.cz

Hledáte-li obrazově strhující a poetický, až to za duši jímá, dokument, kde se hodně mluví ale nic moc neříká, vyšetřete si dvě hodinky času a solidní grafickou kartu na tenhle kousek.

Kolem a kolem je Home dokumentem našeho svědomí. Všechny věci co se tam říkají víme, protože nějaké informace k nám proudí, aťse izolujeme sebelépe. Víme, že jsou zlé a že by s nimi někdo měl něco dělat. Ale budeme to my? Proč o tom jen pochybuji?

Film samotný není nikterak krutý, jak to dokumenty občas umějí, vlastně jde spíš o takovou pohádku, která člověka div nenutí se usmívat nad osudy miliardy lidí na hranici hladomoru, protože do toho mluví příjemný hlas a hraje patřičně podmanivá hudba. Ty obrázky sice nejsou tak hezké, ale klid, každé depresivní téma je brzy vystřídáno něčím co pohladí po duši a dá jí lízátko.

Čtyři pětiny dětí na světě chodí do školy. A, jak věřím a vyplývá to i z jedné krátké pasáže, je jejich úkolem když už nic víc tak zabránit katastrofálnímu dopadu těch lidí z dob nedávno minulých. Připadám si pateticky, že mě tahle idea jímá. Proč nesedět v křesílku a neříkat si "nějak to dopadne," když cesta ke zlepšení vede přes masu lidí mocnějších než já, i jako jednotlivci, kteří se přece nevzdají svého komfortu kvůli hladomoru támhle někde v křovákistánu?

Myslím, že je horší vědět a nic nedělat, než žít ve sladké nevědomosti. Ale úplně nejhorší je tu nevědomost jenom předstírat. Ale nemuseli jste vidět tenhle film, abyste poznali aspoň zlomek. Takže já. I vy. Zůstaňte myslet, ale začněte i něco dělat. Je nejvyšší čas.