Tento semestr byl na hlášky velice chudý, pravděpodobně protože jsem měl dost málo předmětů. Dost nudných říct nemůžu, ale některé věci prostě nešly vyrvat z kontextu. A také jsme se asi smáli, páč brečet na hodině není in.
Matematický vtip: "Jak chytit na poušti lva? Postavíme kruhovou ohradu, stoupneme si do ní a provedeme kruhovou inverzi. Všichni lvi budou v ohradě a my venku."
Klasika už do výtvarky/dějepisu:
- "Co je architráv?"
- "Stará tráva."
K úlohám z dynamiky: "Už malé děti vědí, že když řidič šlápne an brzdu, ony mají tendenci proletět předním sklem."
Faux pas:
- "U koho máte diplomku?"
- "U vás..."
Statistika poprvé: "Budeme zkoumat, zda parametr daného rozdělení je takový nebo makový."
Statistika podruhé: "Jedné skupině bych dala lék A, druhé lék B, a teď bych čekala, kdo dřív umře."
Geometrická poezie: "Někde v tom nebi nad rovinou sigma je ten bod M nebo S..."
Teorie množin: "Do sedmice všeho dobrého..."
Hláška provázející rozdávání nových příkladů k procvičení: "Tak blíží se Vánoce..."
I pravil didaktik matematiky: "Tu hrůzu už máme za sebou, tak se podíváme zas na jinou hrůzu, no."
K matematické pohádce: "Vznikla tam první značená turistická stezka, značená těmi (na stromech oběšenými) loupežníky právě."
K otázce matematičnosti teorie množin: "Ono to nemusí bejt číslo, ono to může bejt cokoli. Vlk ,koza, zelí..."
K diskusi nad nekonečností vesmíru: "Já když se rozpínám, tak taky vždycky někam!"
Matematická naivita: "Spočtem to vůbec? No snad jo." (Mimochodem, nespočetli jsme to.)
Nerozhodný zkoušející (zaslechnuto z vyprávění spolužáka):
- "Jaká bude zkouška, písemná?"
- "Ne, ústní."
- "Takže se nás budete na něco ptát?"
- "Ne, něco mi napíšete."
A nakonec jedna z psychologie: "Další... Jak mít děti. To vás tady učit nemusim."
čtvrtek 20. ledna 2011
pondělí 20. prosince 2010
Temná hmota beletrie
Příkladem literárního vesmíru, který odpovídá tomu našemu, je trefně pojmenovaný realismus: Svět je rozebrán do nejmenší molekuly, ať už jde o H2O na uhlovodanech tvořících pletiva trav, či feromony dráždící buňky vomeronasálního ústrojí hlavní hrdinky. A tak to donedávna také bylo přesně, relativita sem, kvantová fyzika tam. Jenže současná věda je dál. Zase je tu záhada, cosi, co není vysloveno, natož pak vysvětleno. A pokud chce beletrie udržet krok s rytmem doby, je třeba dát vesmír, neboli prostor, zpět tam, kam patří: z papíru do mysli.
Krásná literatura nemusí dostávat svému názvu na základě dokonalosti popisu. Někdy méně je více: první sněhová vločka, jediný rozvitý květ mezi poupaty, e(pi)i = 1. Vím to z vlastní zkušenosti. Psával jsem texty jako brokát, pečlivě vyšité do nejmenšího detailu. Ale byly těžkopádné, a každé krásné uskupení slov se ztrácelo mezi desítkami podobných, až z toho nakonec bylo těžkopádné sousloví, které ještě ke všemu nedávalo téměř smysl.
Styl, v němž jsem shledal vesmírnou dokonalost, se vesmíru vskutku podobá: velké prázdno, v němž tu a tam zazáří skvostná hra slov, náhodně, ale s hlubokým vnitřním řádem. Svět i děj v něm se odehrávající jsou pak ideálně onou temnou hmotou: čtenář je spraven o jejich existenci a hrubé podobě, ale jejich dokreslení v živoucí, dýchající strukturu je už jen a jen na něm.
Přemýšlím, jestli tohle je cesta, kterou lidé chtějí. Dovedu si docela představit, že odmítnou zapojit vlastní mozek, když si konec konců zaplatili autora, aby to udělal za ně. Na druhou stranu takovým lidem já neříkám "lidi." Člověk pochybuje, tedy myslí; myslí, tedy je, abych zase jednou citoval Descarta. Čtěme tedy prózu, kde pochybujeme o autorově vykreslení situace, čtěme prózu, kde nás autor nechává si na jeho pískovišti postavit pár vlastních báboviček. Čtěme, abychom mysleli, a třeba myšleme tak, aby další mohli číst.
Třeba se tam nahoře čeká právě na vás.
Krásná literatura nemusí dostávat svému názvu na základě dokonalosti popisu. Někdy méně je více: první sněhová vločka, jediný rozvitý květ mezi poupaty, e(pi)i = 1. Vím to z vlastní zkušenosti. Psával jsem texty jako brokát, pečlivě vyšité do nejmenšího detailu. Ale byly těžkopádné, a každé krásné uskupení slov se ztrácelo mezi desítkami podobných, až z toho nakonec bylo těžkopádné sousloví, které ještě ke všemu nedávalo téměř smysl.
Styl, v němž jsem shledal vesmírnou dokonalost, se vesmíru vskutku podobá: velké prázdno, v němž tu a tam zazáří skvostná hra slov, náhodně, ale s hlubokým vnitřním řádem. Svět i děj v něm se odehrávající jsou pak ideálně onou temnou hmotou: čtenář je spraven o jejich existenci a hrubé podobě, ale jejich dokreslení v živoucí, dýchající strukturu je už jen a jen na něm.
Přemýšlím, jestli tohle je cesta, kterou lidé chtějí. Dovedu si docela představit, že odmítnou zapojit vlastní mozek, když si konec konců zaplatili autora, aby to udělal za ně. Na druhou stranu takovým lidem já neříkám "lidi." Člověk pochybuje, tedy myslí; myslí, tedy je, abych zase jednou citoval Descarta. Čtěme tedy prózu, kde pochybujeme o autorově vykreslení situace, čtěme prózu, kde nás autor nechává si na jeho pískovišti postavit pár vlastních báboviček. Čtěme, abychom mysleli, a třeba myšleme tak, aby další mohli číst.
Třeba se tam nahoře čeká právě na vás.
pondělí 6. prosince 2010
Matematikova sebereflexe
I pročítám knihu Dvacet pět kapitol z didaktiky matematiky (Hejný, Novotná, Stehlíková; Praha 2004), a zrovna dnes odpoledne jsem narazil na seminární práce studentů 1. roku PF UK (oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ) na téma "Sebereflexe postoje k matematice." Nemusím asi dvakrát zdůrazňovat, že jsem se rozhodl něco takového také zkusit, takže já jdu vyprášit kouzelný koberec pana Leischnera a vy si zatím sežeňte popcorn. Nebo polštáře.
Pro matematika ... nebo přesněji řečeno matematikáře je ta věda úplně všude, takže můžu klidně tvrdit, že můj první matematický úspěch bylo zavázat si tkaničky (matematická topologie je totiž vědou o uzlech.) Můj první matematický neúspěch bylo dlouhou dobu sčítání 2+3. Vím určitě, že mi zvládnutí této konkrétní operace trvalo strašně dlouho, ale mojí jedničkovitost to neovlivnilo, takže z první třídy nenávidím jenom svačinu v ubrousku a švihadlo. Matiku... Matiku až z páté. Tam jsem se nedostal do okresního kola olympiády (jakože někdy v nižší třídě jo, ale to už je jak ze sna), ale to nebylo tak strašné. ZLEM byla hodina a geometrie, když nás přeřadili od zákeřné učitelky T k (přídavné jméno v zájmu přístupnosti blogu vynecháno) K. Jedno malé zazmatkování nad konstrukcí trojúhelníka v neznámé třídě, pod presem co by sešrotoval Chucka Norrise, stačilo k nenávisti geometrie, která se hojila hodně, hodně dlouho.
Přijímačky na 8-letý gympl jsem ale udělal (26/31, uff; a ano, T a K2, pamatuji si MOC dobře jak jste to zamlčely). Z nižšího stupně si moc nepamatuji, snad až na horečné opisování domácích úkolů a falšování rodičovských podpisů. Role 'sorky Veselé (která mi nedávno na praxi půjčovala sbírku úloh, kde měla poznamenáno, ať já a ještě jeden spolužák přineseme DCV) mi tak nějak uniká; daleko víc si pamatuju naše úžasné knížky a jejich hrdiny - Pepu Popletu co hledal dvpojpravoúhlý trojúhelník (který existuje, btw) - i nehrdiny ("Hele, sinu, cos!") a zejména první část básničky:
"Na břehu jsem jednou ležel rybníku,
o shodnosti přemítaje trojúhelníků.
Že však velké horko bylo, do vody jsem vlez,
křeč mě chytla, potápím se, volám: SuS!"
Středoškolská matika bylo ... ne peklo. Ale blázinec určitě. Živě si pamatuji, jak mi sousedka v lavici pomáhala se čtvrtletkou z analytické geometrie, na které jsem uměl jenom stanovit, zda je parabola "kopeček" nebo "údolíčko" - rovněž její zásluhou. Jediné z čeho jsem tady kdy dostal jednotku byly řezy kvádrem a jehlanem. Přestože jsem sám sebe přesvědčoval, že a) je to geometrie a b) nemám prostorovou představivost (praktická to výmluva, navržená 'sorkou samotnou), stačila trocha praxe a bylo.
Matika proto putovala jako druhý aprobační předmět k mé vyvolené fyzice.
Vysoká škola mým názorem na královnu věd značně zazmítala. Byly tu dobré předměty (jako... um... Matematika pro Fyziky), těžké předměty (Analýzka), trochu divné předměty (Algebra), předměty kde jsem se šíleně bál vyučujícího (Algebra3) a "tyvehustýý" předměty (Deskriptíva). Mojí lásku ale zažehla spíš literatura, kokrétně Jazyk matematiky (Keith Devlin, edice Argo 200X) a možná nějaký ten Kuřina.
V současné době nedám na matematiku dopustit. Pokud je oceánem, stojím asi po kotníky ve vodě, drkotám zuby a jakmile zahlédnu na obzoru vlnku, s křikem utíkám 50 kilometrů do vnitrozemí. Odtud ale se zájmem (a někdy škodolibostí) sleduju ty lidi co se v ní ráchají a závidím jejich bábovičky (čtěte: objevy a vynálezy). Jak to bude dál - nebudu rozvádět, protože začínám být příliš poetický.
Jak jste na tom s matikou Vy?
Pro matematika ... nebo přesněji řečeno matematikáře je ta věda úplně všude, takže můžu klidně tvrdit, že můj první matematický úspěch bylo zavázat si tkaničky (matematická topologie je totiž vědou o uzlech.) Můj první matematický neúspěch bylo dlouhou dobu sčítání 2+3. Vím určitě, že mi zvládnutí této konkrétní operace trvalo strašně dlouho, ale mojí jedničkovitost to neovlivnilo, takže z první třídy nenávidím jenom svačinu v ubrousku a švihadlo. Matiku... Matiku až z páté. Tam jsem se nedostal do okresního kola olympiády (jakože někdy v nižší třídě jo, ale to už je jak ze sna), ale to nebylo tak strašné. ZLEM byla hodina a geometrie, když nás přeřadili od zákeřné učitelky T k (přídavné jméno v zájmu přístupnosti blogu vynecháno) K. Jedno malé zazmatkování nad konstrukcí trojúhelníka v neznámé třídě, pod presem co by sešrotoval Chucka Norrise, stačilo k nenávisti geometrie, která se hojila hodně, hodně dlouho.
Přijímačky na 8-letý gympl jsem ale udělal (26/31, uff; a ano, T a K2, pamatuji si MOC dobře jak jste to zamlčely). Z nižšího stupně si moc nepamatuji, snad až na horečné opisování domácích úkolů a falšování rodičovských podpisů. Role 'sorky Veselé (která mi nedávno na praxi půjčovala sbírku úloh, kde měla poznamenáno, ať já a ještě jeden spolužák přineseme DCV) mi tak nějak uniká; daleko víc si pamatuju naše úžasné knížky a jejich hrdiny - Pepu Popletu co hledal dvpojpravoúhlý trojúhelník (který existuje, btw) - i nehrdiny ("Hele, sinu, cos!") a zejména první část básničky:
"Na břehu jsem jednou ležel rybníku,
o shodnosti přemítaje trojúhelníků.
Že však velké horko bylo, do vody jsem vlez,
křeč mě chytla, potápím se, volám: SuS!"
Středoškolská matika bylo ... ne peklo. Ale blázinec určitě. Živě si pamatuji, jak mi sousedka v lavici pomáhala se čtvrtletkou z analytické geometrie, na které jsem uměl jenom stanovit, zda je parabola "kopeček" nebo "údolíčko" - rovněž její zásluhou. Jediné z čeho jsem tady kdy dostal jednotku byly řezy kvádrem a jehlanem. Přestože jsem sám sebe přesvědčoval, že a) je to geometrie a b) nemám prostorovou představivost (praktická to výmluva, navržená 'sorkou samotnou), stačila trocha praxe a bylo.
Matika proto putovala jako druhý aprobační předmět k mé vyvolené fyzice.
Vysoká škola mým názorem na královnu věd značně zazmítala. Byly tu dobré předměty (jako... um... Matematika pro Fyziky), těžké předměty (Analýzka), trochu divné předměty (Algebra), předměty kde jsem se šíleně bál vyučujícího (Algebra3) a "tyvehustýý" předměty (Deskriptíva). Mojí lásku ale zažehla spíš literatura, kokrétně Jazyk matematiky (Keith Devlin, edice Argo 200X) a možná nějaký ten Kuřina.
V současné době nedám na matematiku dopustit. Pokud je oceánem, stojím asi po kotníky ve vodě, drkotám zuby a jakmile zahlédnu na obzoru vlnku, s křikem utíkám 50 kilometrů do vnitrozemí. Odtud ale se zájmem (a někdy škodolibostí) sleduju ty lidi co se v ní ráchají a závidím jejich bábovičky (čtěte: objevy a vynálezy). Jak to bude dál - nebudu rozvádět, protože začínám být příliš poetický.
Jak jste na tom s matikou Vy?
středa 24. listopadu 2010
Psychologické hrátky
Další várka drobných testíků, na kterých si můžete vyzkoušet, co jste (vy a všichni vaši známí) zač. Tyto jsou velmi jednoduché a rychlé, stihli jsme oba včetně diskuse během posledních deseti minut dnešního semináře PGSS:
Testík 1 - Zadání
Do jednoho obrázku během 1 minuty načrtněte: slunce, hory, dům a hada.
Testík 2 - Zadání
MM MD
----------------------------------
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ |P| ~ ~ ~ ~
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
----------------------------------
M1 M2
K "obrázku" nahoře se váže následující příběh: Žila byla na břehu řeky Mladá Dívka (MD), které se velmi líbil Muž 1 (M1) z protějšího břehu. Jí samotné se družil Muž 2 (M2). Dívka se rozhodla pro Muže 1 a šla za Převozníkem (P), aby ji k němu dopravil.
"Samozřejmě že tě převezu," odpověděl Převozník, "dáš-li mi všechno co máš."
Dívka nevěděla, co si s takovým přístupem počít, pročež šla za Moudrým Mužem (MM).
"Mohu ti poradit jen to, abys své rozhodnutí dobře zvážila. Svůj osud ovšem musíš vzít do rukou ty sama," řekl jí ten.
Dívka tedy nakonec poslechla srdce, dala všechen svůj majetek Převozníkovi a vyrazila za Mužem 1. Ten ji přijal a nějaký čas spolu byli šťastni - ovšem jen do té doby, než si on našel jinou.
Dívka z toho byla zničená a vydala se hledat pochopení u Muže 2, o němž věděla, že ji kdysi měl rád. Ten se ale cítil zrazen a její zoufalé city odmítnul. Šla tedy za převozníkem, aby ji převezl domů, ale jeho odpověď byla stejná jako tehdy: "Ano, převezu tě, dáš-li mi všechno co máš."
... KONEC.
Vypište si známky od 1 do 5 a každé postavě přiřaďte právě jednu (1 nejlepší, 5 nejhorší.)
Testík 1 - Řešení
Požádejte někoho, aby určil, který prvek obrázku mu přijde nejvýraznější, sami u sebe to většinou neodhadnete. To je věc, na které vám nejvíce záleží. Tady je klíč:
Slunce - temperament, z hlediska introverze/extraverze. Známkou prvního je skrývání (třeba za mraky, horami či domem), druhého rozsáhlé paprsky a případné "ksichtíky."
Hory - intelekt. Čím vyšší a strmější, tím líp.
Dům - rodina, zejména ta budoucí. Je umocněno různými okny, zahrádkou, kouřem z komína atd.
Had - sex. Komentář netřeba.
Testík 2 - Řešení
Jednotlivé postavy odpovídaly následujícím ... řekněme prioritám.
MM - Moudrost
MD - Láska
P - Peníze
M1 - Dobrodružství
M2 - Morálka
Toliko psychohrátky. Moje výsledky jako obvykle v komentáři.
Testík 1 - Zadání
Do jednoho obrázku během 1 minuty načrtněte: slunce, hory, dům a hada.
Testík 2 - Zadání
MM MD
----------------------------------
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ |P| ~ ~ ~ ~
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
----------------------------------
M1 M2
K "obrázku" nahoře se váže následující příběh: Žila byla na břehu řeky Mladá Dívka (MD), které se velmi líbil Muž 1 (M1) z protějšího břehu. Jí samotné se družil Muž 2 (M2). Dívka se rozhodla pro Muže 1 a šla za Převozníkem (P), aby ji k němu dopravil.
"Samozřejmě že tě převezu," odpověděl Převozník, "dáš-li mi všechno co máš."
Dívka nevěděla, co si s takovým přístupem počít, pročež šla za Moudrým Mužem (MM).
"Mohu ti poradit jen to, abys své rozhodnutí dobře zvážila. Svůj osud ovšem musíš vzít do rukou ty sama," řekl jí ten.
Dívka tedy nakonec poslechla srdce, dala všechen svůj majetek Převozníkovi a vyrazila za Mužem 1. Ten ji přijal a nějaký čas spolu byli šťastni - ovšem jen do té doby, než si on našel jinou.
Dívka z toho byla zničená a vydala se hledat pochopení u Muže 2, o němž věděla, že ji kdysi měl rád. Ten se ale cítil zrazen a její zoufalé city odmítnul. Šla tedy za převozníkem, aby ji převezl domů, ale jeho odpověď byla stejná jako tehdy: "Ano, převezu tě, dáš-li mi všechno co máš."
... KONEC.
Vypište si známky od 1 do 5 a každé postavě přiřaďte právě jednu (1 nejlepší, 5 nejhorší.)
Testík 1 - Řešení
Požádejte někoho, aby určil, který prvek obrázku mu přijde nejvýraznější, sami u sebe to většinou neodhadnete. To je věc, na které vám nejvíce záleží. Tady je klíč:
Slunce - temperament, z hlediska introverze/extraverze. Známkou prvního je skrývání (třeba za mraky, horami či domem), druhého rozsáhlé paprsky a případné "ksichtíky."
Hory - intelekt. Čím vyšší a strmější, tím líp.
Dům - rodina, zejména ta budoucí. Je umocněno různými okny, zahrádkou, kouřem z komína atd.
Had - sex. Komentář netřeba.
Testík 2 - Řešení
Jednotlivé postavy odpovídaly následujícím ... řekněme prioritám.
MM - Moudrost
MD - Láska
P - Peníze
M1 - Dobrodružství
M2 - Morálka
Toliko psychohrátky. Moje výsledky jako obvykle v komentáři.
čtvrtek 4. listopadu 2010
Chromatický test osobnosti
Tento test je podle všeho velmi vědecký, slovy naší 'sorky psychologie "stojí asi dvacet tisíc. Pokud se ještě vydává." Internet ale na první stránce ke slovům "chromatický test" nevyhodil nic ohledně jeho zakoupení, takže si zde dovolím reprodukovat verzi, kterou jsme si zkoušeli ve škole, samozřejmě za použití vlastních zdrojů.
Příprava testu
Budete potřebovat papír A4, nejlépe čistý z obou stran. Hodí se čistý, pořádkumilovní fanatici můžou sáhnout po řádcích či čtverečkách. Dále tužku a obrázek v následující části. Ten zhruba odpovídá původnímu zadání, ale je samozřejmě zkreslený jednak prodlevou v reprodukci a zejména nastavením vašich monitorů. Jednotlivé odstíny barev prý hrají poměrně významnou roli ve vyhodnocení, takže tady přesnost asi trochu utrpí, ale je to pořád lepší než "jaká je tvoje oblíbená barva? Oranžová? Gratuluji, jsi Naruto."
Na papír načrtněte (nejlépe horizontálně) tabulku s čísly 1 až 12. Každému číslu přiřadíte jednu zkratku, nic víc.
Následuje sloupec (maniaci můžou zkusit tabulku) pojmů. Před každým slovem vynechte nějaké místo. Jeden řádek tabulky oficiálně vypadá nějak takto:
Standardní test obsahuje jako slova následující pojmy: radost, práce, matka, samota, minulost, já (sám), děti, útočit, život, otec, zábava, smrt, sex, klid, bolest, kamarádi-ky, úzkost, ticho, hádka, nejlepší žena, vítězství, strach, nuda, lidé, nemoc, nejlepší muž, vzdělání, rvačka, dětství, manžel-ka, hluk, muži, štěstí, nálada, změna, snění, ideální já, milenec-ka, domov, ženy, budoucnost, pracoviště, sny, být první, láska, nadřízený, únava, intimní styk, alkohol.
Vypracování testu
U tohoto testu je klíčová spontánnost. Snažte se tedy nad ničím moc nepřemýšlet a doplňovat věci tak, jak vás zrovna napadají. Jen tím způsobem dostanete nejpřesnější výsledky.
Podívejte se na obrázek a co nejspontánněji seřaďte barvy na něm do číselné tabulky podle oblíbenosti: 1 je "nejhezčí" barva a 12 "nejošklivější." Tady i dále můžete k popisu používat uvedené zkratky.
Dále do trojice políček za slovem (pokud políčka máte; pokud ne, piště prostě do stejné řádky) vypište tři barvy, které byste s daným slovem spojili. Je možné jednu barvu napsat vícekrát, třeba i třikrát. Toto je nejdelší část testu, klidně si nechte čas na rozmyšlenou, ale nesnažte na to jít s nějakou logikou.
Když máte barevné trojice přiřazeny, do prvního políčka (nebo před slovo, proto jsme tam vynechávali místo), daný pojem "oznámkujte." Hodnotí se na celočíselné stupnici 1 až 4, přičemž 1 znamená nejpozitivnější hodnocení, 4 nejvíce negativní.
Hodnoťte opravdu celými čísly, 2.5 nebo 2-3 není hodnocení.
Vyhodnocení testu
Po známkování vypište za trojici "barevných kódů" jejich číselné hodnoty a jejich součty (případně je můžete rovnou sčítat). Příklad:
Do posledního políčka vepište číslo podle následujícího klíče:
Součet 3 až 12 = 1,
Součet 13 až 18 = 2,
Součet 19 až 24 = 3,
Součet 25 až 36 = 4.
Už během této fáze jste asi získali vhled do významu všeho toho přiřazování. Dále můžete:
- seřadit pojmy podle součtů hodnot barevných kódů
- seskupit pojmy se stejnými součty (důležitá je zejména skupina kolem "já (sám)")
- porovnat "známku" vlevo se známkou vpravo.
Prohlášení
Nejsem autorem ani majitelem tohoto testu jako takového, jen zde použité verze barevného kola. Jeho zveřejněním nepřicházím k žádnému zisku, stejně jako by neměl kdokoli, kdo jej odtud vyjme a zveřejní jinde. Pokud máte nějaké oprávněné výhrady k této reprodukci, ozvěte se zde.
Příprava testu
Budete potřebovat papír A4, nejlépe čistý z obou stran. Hodí se čistý, pořádkumilovní fanatici můžou sáhnout po řádcích či čtverečkách. Dále tužku a obrázek v následující části. Ten zhruba odpovídá původnímu zadání, ale je samozřejmě zkreslený jednak prodlevou v reprodukci a zejména nastavením vašich monitorů. Jednotlivé odstíny barev prý hrají poměrně významnou roli ve vyhodnocení, takže tady přesnost asi trochu utrpí, ale je to pořád lepší než "jaká je tvoje oblíbená barva? Oranžová? Gratuluji, jsi Naruto."
Na papír načrtněte (nejlépe horizontálně) tabulku s čísly 1 až 12. Každému číslu přiřadíte jednu zkratku, nic víc.
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
Následuje sloupec (maniaci můžou zkusit tabulku) pojmů. Před každým slovem vynechte nějaké místo. Jeden řádek tabulky oficiálně vypadá nějak takto:
| slovo | --- |
Standardní test obsahuje jako slova následující pojmy: radost, práce, matka, samota, minulost, já (sám), děti, útočit, život, otec, zábava, smrt, sex, klid, bolest, kamarádi-ky, úzkost, ticho, hádka, nejlepší žena, vítězství, strach, nuda, lidé, nemoc, nejlepší muž, vzdělání, rvačka, dětství, manžel-ka, hluk, muži, štěstí, nálada, změna, snění, ideální já, milenec-ka, domov, ženy, budoucnost, pracoviště, sny, být první, láska, nadřízený, únava, intimní styk, alkohol.
Vypracování testu
U tohoto testu je klíčová spontánnost. Snažte se tedy nad ničím moc nepřemýšlet a doplňovat věci tak, jak vás zrovna napadají. Jen tím způsobem dostanete nejpřesnější výsledky.
Podívejte se na obrázek a co nejspontánněji seřaďte barvy na něm do číselné tabulky podle oblíbenosti: 1 je "nejhezčí" barva a 12 "nejošklivější." Tady i dále můžete k popisu používat uvedené zkratky.
Dále do trojice políček za slovem (pokud políčka máte; pokud ne, piště prostě do stejné řádky) vypište tři barvy, které byste s daným slovem spojili. Je možné jednu barvu napsat vícekrát, třeba i třikrát. Toto je nejdelší část testu, klidně si nechte čas na rozmyšlenou, ale nesnažte na to jít s nějakou logikou.
Když máte barevné trojice přiřazeny, do prvního políčka (nebo před slovo, proto jsme tam vynechávali místo), daný pojem "oznámkujte." Hodnotí se na celočíselné stupnici 1 až 4, přičemž 1 znamená nejpozitivnější hodnocení, 4 nejvíce negativní.
Hodnoťte opravdu celými čísly, 2.5 nebo 2-3 není hodnocení.
Vyhodnocení testu
Po známkování vypište za trojici "barevných kódů" jejich číselné hodnoty a jejich součty (případně je můžete rovnou sčítat). Příklad:
| 1 | práce | F | SH | F | --- | 11 | 7 | 11 | 29 |
Do posledního políčka vepište číslo podle následujícího klíče:
Součet 3 až 12 = 1,
Součet 13 až 18 = 2,
Součet 19 až 24 = 3,
Součet 25 až 36 = 4.
Už během této fáze jste asi získali vhled do významu všeho toho přiřazování. Dále můžete:
- seřadit pojmy podle součtů hodnot barevných kódů
- seskupit pojmy se stejnými součty (důležitá je zejména skupina kolem "já (sám)")
- porovnat "známku" vlevo se známkou vpravo.
Prohlášení
Nejsem autorem ani majitelem tohoto testu jako takového, jen zde použité verze barevného kola. Jeho zveřejněním nepřicházím k žádnému zisku, stejně jako by neměl kdokoli, kdo jej odtud vyjme a zveřejní jinde. Pokud máte nějaké oprávněné výhrady k této reprodukci, ozvěte se zde.
pondělí 1. listopadu 2010
Soutěž o nejlepší obrázkový vědecký vtip
~ nepořádám já, ale slovenský web Schola Ludus. Letošní 6. ročník roztáhnul křídla od fyziky i k ostatním vědám s aktuálním tématem Energie. Jedinou cenou je sice výstava kdesi v Bratislavě a uveřejnění na webu SL, ale za to duševní obohacení to snad stojí, ne?
Více informací a přihlášky zde.
Více informací a přihlášky zde.
úterý 5. října 2010
Z hlubin času: O prvočíslech
Jako úvod malý bonbónek. Pohyblivý bonbónek! Krátká animace stvořená kdysi dávno jako úkol do Počítačové grafiky, jejímž námětem mělo být něco z našich vyvolených předmětů. Inu, tady je animovaná variace na tenhle geniální kus webkomiksu XKCD:
(Pro zhlédnutí animace klikněte na nepohyblivý obrázek...)
V blízké budoucnosti míním tradici obnovit, jen nevím, jestli numerolog zůstane numerologem (ale pořád to bude ninja!)
(Pro zhlédnutí animace klikněte na nepohyblivý obrázek...)
V blízké budoucnosti míním tradici obnovit, jen nevím, jestli numerolog zůstane numerologem (ale pořád to bude ninja!)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)